V pořadu Hovory na Českém rozhlase Plus jsem mluvila o tom, co mě naučilo dvacet let života s rodinou v různých zemích a proč si myslím, že Češi podceňují vlastní připravenost na krize – povodně, blackout nebo ozbrojený konflikt.
Nejvíc mě ovlivnilo Finsko. Tamní lidé vědí, že k přežití je potřeba být organizovaný a připravený, a tuhle zkušenost si předávají z generace na generaci. Když napadne sníh, ve Finsku se s tím počítá dopředu a každý se spoléhá hlavně sám na sebe. U nás se spíš řeší, že silničáři nevyjeli.
Stát je při vážné krizi připravený pomoci, ale připravenost začíná u každého z nás. Finské úrovně nedosáhneme hned, je to dlouhodobý proces. Začít ale může každý doma, třeba tím, že si připraví zásoby pro případ krize.
Češi jsou šikovní a umí improvizovat. Ukázalo se to při šití roušek během covidu nebo při integraci Ukrajinců. Jenže na to potřebujeme čas. Když vypadne proud a přestane téct voda, máme jen 72 hodin. Proto je potřeba být připravený předem.
Řeč přišla i na kurz základní přípravy, který jsem absolvovala jako dobrovolnice, a na to, proč jsem v armádě zůstala. Na cvičení aktivní zálohy dnes jezdím do Česka až desetkrát do roka.
Celý rozhovor si můžete poslechnout na webu Českého rozhlasu Plus, článek vyšel také na iRozhlas.cz.