První probuzení ve Vyškově, je pět ráno. Jsem na pokoji v posledním, šestém, podlaží, a jsem tu sama. Všichni - kvůli epidemii koronaviru - bydlíme sami, jen dva pokoje jsou vždycky propojené sociálním zařízením.
Poprvé se na delší dobu dostáváme mimo „íčka“, čeká nás vstupní fyzické přezkoušení. Budeme běhat dvanáct minut, dělat sedy-lehy (minutu), kluci budou klikovat (půl minuty).
Na učebně při střelecké teorii mi v 8:30 můj sporttestr hlásil, že mám spálených už 400 kalorií. Mohla za to ranní rozcvička od 5:00, kterou vedl náš hlavní instruktor, jenž se nám hned první den představil jako "Zmrd".
První týden se Zmrdem byl docela krušnej. Tím víc jsme se těšili na to, až si naše čtvrté družstvo převezme po týdnu někdo jiný, protože při pohledu na ostatní instruktory jiných družstev bylo jasné, že hůř být nemůže.
Jde do tuhého a fakt to není prdel. Dneska skončilo asi pět lidí (ještě se někteří nevrátili z nemocnice, kde jsou na vyšetření).
Dnes to docela šlo. Ráno budíček ve 4:30, rozcvička 5:15. Výdej zbraní a pochod na cvičnou střelnici, kde probíhal poslední den "suchého" nácviku střeleb z pistole, sa58 a Brenu.
Pyčovole. Další slovo, které patří do každodenního slovníku vojáka i instruktora: "Pyčovole, kdo vynese ty dojebaný várnice?" A "Pyčovole, co jste to dneska prováděli na střelnici?" Do Prahy se vrátím jako vyškovská kanálnice asi.
Dneska byly druhé ostré střelby. Střílelo se samopalem na 100 a 200 m na takové dřevěné pánaky, co v lepším případě spadnou (když se trefíte). Oficiálně to jsou terče číslo 6 a 8 (nutno znát ke zkouškám).
Drsňárny. Hodně lidí se ptá, jak je to s drsňárnama a buzerací. Odpověď je jednoduchá. Záleží, jakého máte instruktora. První čtyři dny jsme měli Zmrda (psala jsem). Byl fakt ujetej.
Právě nám skončila tříhodinová teorie spojovací techniky. Bohužel na mě dolehla spací krize a ani kapsle s kofeinem nezabrala. Jedna káva obsahuje cca 100mg kofeinu. My, chlapi, tady bereme kapsle s 300 mg a už nám to nějak nefunguje.
Jídlo. Kvůli COVIDu je zavřená kantýna i jídelna. Jídlo nám tedy vozí Tatra přímo na ubytovnu, anebo na střelnici. Má to jednu výhodu a jednu nevýhodu.
Frčky, respektive vojenské hodnosti. Každý voják musí bezpodmínečně znát, koho má před sebou. Z frček jsme byli Zmrdem na začátku donekonečna zkoušení, a když jsme nevěděli, bylo zle.
Zbraně. Věc, na které tady můžete snadno skončit. Potenciál průseru je u zbraní obrovský a v zásadě dvojí: ublížení na zdraví (případně smrt) a ztráta zbraně. Instruktoři jsou na cokoliv se zbraněmi hoooodně citliví, takže tady, kurvapyčo, fakt končí prdel.
Dneska to bylo maso. Budíček relativně luxusně 5:30, ale v 7:00 už jsme vyzvedávali zbraně a s malou polní mašírovali na cvičnou střelnici.
Ty krávo! Moje první slova po výbuchu mého prvního granátu. Ale nepředbíhejme...
