Image

Fyzické přezkoušení

Poprvé se na delší dobu dostáváme mimo „íčka“, čeká nás vstupní fyzické přezkoušení. Budeme běhat dvanáct minut, dělat sedy-lehy (minutu), kluci budou klikovat (půl minuty).

Fyzické přezkoušení se dělá na atletickém oválu, který má uvnitř fotbalové hřiště s umělou trávou. Na ní se rozcvičujeme a dostáváme přes hlavu bavlněná čísla s tkaničkami, které si uvazujeme kolem trupu.

Fyzička se v AČR hodnotí podle tabulek. Ty se údajně liší podle toho, zda-li jde o vojáky – budoucí profesionály, anebo o vojáky aktivních záloh. Já našla tabulek několik, nejaktuálnější se mi zdá tahle z roku 2016, ale netuším, jestli je to „ta správná“. Rozhodně jsem ale z ní při fyzické přípravě vycházela. Věkově odpovídám kategorii V (41-46 let), což jsou opravdu hodně směšné limity: sedů-lehů 22 za minutu, aby bylo hodnocení „výtečné“, uběhnout je třeba 1900 metrů za 12 minut (opět na hodnocení „výtečné“).

fyzické testy AČR aktivní záloha armáda

Na fyzické vstupní přezkoušení jsem tedy šla s ledovým klidem, protože natrénováno jsem měla slušně. Těch, kteří byli klidní, ale moc nebylo. Důvod jsem pochopila takřka okamžitě, když jsme dělali sedy-lehy a klikovali. Zírala jsem, kolik kluků neudělá kvalitní klik. Instruktoři byli ale dost nekompromisní a prostě špatné kliky nepočítali. I když teda záleželo taky na instruktorovi – někteří byli přísní víc a jiní míň.

I sedy-lehy musely býť eňo-ňůňo a běda, když jste nedolehávali až na lopatky, anebo jste se nedotkli loktama kolen.

Vtipné bylo, že z důvodu COVID jsme si nesměli při cviku sed-leh vzájemně držet nohy, protože bychom se mohli nakazit :-D. Že jsme si ale následující dny funěli do tváří při přesunech, půjčovali si zbraně, anebo jsme byli vyzýváni, abychom si to kakao nabrali z hrnce vlastním hrnečkem, protože chyběla naběračka, to už nikoho netrápilo… Takže ležíme na umělé trávě fotbalového hřiště, nohy zasouváme pod lavičku a jedeme.

Testy pro mě dopadly výtečně (2450 metrů za 12 minut, 40 sedů-lehů na pohodu, aby mě pak nechytla záda...), ale obecně prý skoro třetina vojínů v testech zcela propadla. :-/ O to je podivnější, že poté, co jsem doběhla (nejlepší z žen - a přitom nejstarší osoba v družstvu), na mě instruktor řval, že jsem ve Vyškově asi na zážitkovém pobytu nebo co… Ukázalo se později, že chyba nebyla na mém přijímači, ale že daný instruktor, samozvaný „Zmrd“, má prostě nějaký psychický problém, který si řeší ve své pracovní době poměrně bizarním způsobem…

Po večeři jsme na chodbě íček byli zkoušeni z teorie „voják je povinen“, z vojenské přísahy a z hodností. Běda, když někdo při odříkávání „voják je povinen“ popletl slovosled či zaměnil slovíčko synonymem. Následovalo klikování a odchod na pokoje s tím, že jsme se měli za 20 minut vrátit na přezkoušení. Takhle jsme rotovali až skoro k půlnoci, když jsme na závěr dostali pojeb, že stejně umíme hovno. Zítra rozcvička v pět, budíček si dávám na 4:30. Koukám, že už je „zítra“.
Jdu se ještě chvíli učit chemické zbraně a pak asi zhebnu.

Deník vojínky