Dneska to bylo maso. Budíček relativně luxusně 5:30, ale v 7:00 už jsme vyzvedávali zbraně a s malou polní mašírovali na cvičnou střelnici.

Do 12:00 jsme dělali nácvik kulometu, RPG, granátu, pistole a samopalu. Celé dopoledne jsme buď stáli, anebo běželi, případně zalehávali či zaklekávali. Ani v době pauzy jsme si nesměli sednout, což poňoukalo k tomu, že jsem chodila na ToiToiku a usedala aspoň na minutu na prkýnko (samozřejmě jsem byla v ToiToice se samopalem, protože ho nesmíte odložit). Vykonání malé potřeby je pro děvčata docela oříšek, protože ke stáhnutí kalhot je třeba si sundat "emenesa", jinak hrozí, že do díry se sračkama vypadne něco z pouzdra (nedejbože třeba zásobník). Takže se v ToiToice melete jak nudle v bandě, abyste se ze všeho vysoukali a pak zase nasoukali.

V poledne jsme se přesunuli pěšmo do kasáren, odevzdali samopaly a po obědě (kuře s rýží) šli na pořadovou přípravu. To už jsme měli v nohách 10 km.

Protože program výcviku sestavuje asi pěknej megačůrák, bylo následujícím bodem programu přezkoušení fyzické zdatnosti. Tedy běh na dvanáct minut, sedy-lehy a kliky. Pěkně nám k tomu svítilo, takže všem bylo blbě i proto, že jsme ještě nestrávili to kuře s rýží. Jeden chlapec po doběhnutí zkolaboval.

Nevím, proč nás instruktoři dokola učí zdravovědu, když v případě, že je jednomu blbě, čumí instruktoři jak péra z gauče a neví, co mají dělat. Takže jsem s jedním kolegou nebohému chlapci zvedala nohy a stříkala mu vodu na ciferník, aby se trochu probral.

Ve fyzických testech jsem opět obstála na výbornou, ale poslední polovinu běhu jsem přemýšlela, kam se půjdu poblejt. Jako vhodné místo se mi jevila lavička ve stínu, na které seděl nadpraporčík a prováděl kontrolní činnost. Ne, nakonec jsem mu tam to kuře nehodila...

Aby toho nebylo málo, tak po fyzickém přezkoušení a po večeři následovaly praktické zkoušky: rozborka a sborka pistole a samopalu, metodika na palebné čáře, nasazování chemické masky, vstup do místnosti k nadřízenému, vystupování z tvaru. Mám všechno splněné, což teda nebylo vůbec automatické. Jeden borec, co nastupuje k výsadkářům, rozborku samopalu bezchybně nezvládl.

Teď odcházím do skladu zbraní hlídat. Mám to do půlnoci a ve 4:30 vstávám na rozcvičku.

Zítra nás čekají ostré střelby (kulomet, RPG a granát) a zrychlený přesun do kasáren (10 km s malou polní). Jestli přežiju zítřek, pak asi všechno. Myslete na mě. Čau.